Historie měření času

Měření času je pravděpodobně tak staré jako lidstvo samo. Lidé se odedávna snažili změřit a vyjádřit plynoucí čas pomocí pravidelně se opakujících jevů. Den a noc či roční období patřily k nejstarším způsobům měření času.

Nejstaršími hodinami jsou sluneční hodiny, které sloužily i jako kalendář. Mnohé jsou zahalené tajemstvími a opředené legendami pro jejich úctyhodné rozměry (Stonehenge na Britských ostrovech, Macchu Picchu v Andách a pod.)

Sluneční hodiny

Sluneční hodiny se poprvé objevily ve starém Egyptě kolem roku 3000 před naším letopočtem, v Číně zhruba o tisíciletí později. V podstatě se používají dodnes, i když většinou jako atrakce, jsou však velmi přesné. Sestávají z žerdi zapíchnuté do země, která při zdánlivém pohybu Slunce po obloze vrhá na zem stín, který je ukazatelem času. I když se délka stínu v různých ročních obdobích mění, tento důvtipný vynález si získal mezi lidmi oblibu a velmi rychle se rozšířil. I když se pomocí slunečních hodin nedal měřit čas v noci, lidé ho měřili podobným způsobem na základě stínu hvězdy, procházející po své noční dráze.

Svíčka

Pro měření času se v minulosti používala i svíčka. Při tomto způsobu však bylo nutné zajistit stejné rozměry svíček a knotů, aby se čas naměřený různými svíčkami navzájem příliš nelišil. Podstata měření času spočívala v zjišťování úbytku ohořelého vosku nebo parafínu, který vyjadřoval časové jednotky. Hoření však bylo ovlivňováno mnoha rušivými faktory, svíčka se proto na měření času používala poměrně zřídka, většinou v klášterech a kostelech.

Vodní hodiny

V Egyptě na měření času využili tíhovou energii vody a sestavili tzv. vodní hodiny. Používaly se například u soudu a při veřejných shromážděních, kde ukazovaly řečníkovi vymezený čas. Voda protékala soustavou nádob a měnící se výška její hladiny nebo pohybující se plovák ukazoval plynutí času. Když voda dokapala po měrku, řečník musel skončit. Největší rozvoj dosáhly vodní hodiny v Číně v 14. století. Byly poměrně přesné, vyžadovaly si však neustálou obsluhu.

Přesýpací hodinky

Přesýpací hodiny byly založeny na podobném principu jako vodní hodiny. Byly nenáročné na přepravu, takže je s oblibou používali námořníci a cestovatelé. Využívali tíhovou energii padajícího písku: písek sypající se přes zúžené místo naznačoval plynutí času a pokud byla nádoba označena značkami, daly se odečítat i menší časové úseky. Podobně jako vodní hodiny, i tyto vyžadovaly neustálou obsluhu.

Mechanické hodinky

Velkým pokrokem v měření času bylo sestrojení mechanických hodin. První mechanické hodiny se závažím a systémem ozubených koleček regulujících chod stroje byly zhotoveny pravděpodobně v 9. století n. l. Hodiny poháněla tíhová energie klesajícího závaží, které uvádělo do pohybu ozubené soukolí. Později vznikly kyvadlové hodiny. Podnět k jejich vzniku dal s největší pavděpodobností Galileo Galilei kolem roku 1600, když si všiml, že kývání rozličných kyvadel trvá stejně dlouho. Skutečné kyvadlové hodiny byly však zhotoveny až o 50 let později Holanďanem Christianem Huygens.

První mechanické hodiny byly věžové. Hodiny zpočátku pouze odbíjely, ručičky přibývaly postupně – nejprve hodinová, o 700 let později minutová. Vteřinová ručička přibyla na hodiny až kolem roku 1800. Věžové hodiny byly velké a důmyslné stroje, často s obdivuhodnou přesností, které měřily nejen čas v hodinách, ale ukazovaly i dny, týdny, měsíce. Vrcholem umění byly orloje, radniční a věžní hodiny s komplikovaným mechanismem, pohyblivými figurkami a bohatou výzdobou, které svědčily o technické a umělecké zdatnosti jejich tvůrců. Příkladem je orloj na Staroměstském náměstí v Praze, který obdivují turisté z celého světa.

Kapesní hodinky

Kolem roku 1510 norimberský hodinář Peter Henlein použil v hodinách namísto závaží pero a sestrojil první kapesní hodinky. O 25 let později je zdokonalil Jakub Zechem z Prahy, kterého výrobky znali lidé daleko za hranicemi vlasti. Tyto hodinky dostaly název „norimberské vejce“ a těšily se velkému zájmu až do konce 19. století.

K dalšímu zdokonalení mechanických hodin přispěly dva vynálezy slavného holandského fyzika a matematika Christiana Huygense, který sestrojil kyvadlové hodiny. Kyvadlové hodiny byly donedávna nejpřesnějšími mechanickými hodinami. Ostatní druhy hodin postupně zapadaly do zapomnění, rozvíjely se jen mechanické hodiny. Zručné ruce hodinářů sestrojovaly různé druhy mechanických hodin: věžové, nástěnné, stojící, krbové, kapesní. Hodiny se díky svému rozmanitému provedení a bohatému zdobení staly předmětem uměleckého přepychu.

Rozvoj hodinářství

Vrchol rozvoje dosáhlo hodinářství na přelomu 16. a 17. století. Koncem 17. Století začaly vznikat první manufaktury a začátkem 19. století první továrny na výrobu hodin a hodinek. V té době mistři hodináři pomalu ztrácely své výjimečné postavení.

Tovární výrobou hodin se proslavilo Švýcarsko, kde promyšlenou dělbou práce dosáhli nejen nižší ceny, ale i vysokou přesnost výrobků. Švýcarsko se postupně stalo hodinářskou velmocí, jeho výrobky zaplavily svět a staly se symbolem spolehlivosti. Hodinářskými velmocemi se postupně staly i USA a Rusko, které v roce 1974 vyrobilo přes 51 mil. Kusů hodin a hodinek. Masová produkce hodin se rozběhla i v Japonsku a Německu.

Slavné „norimberské vejce“ ustavičně podléhalo změnám a stále se zdokonalovalo. Charakteristický tvar si sice tyto hodiny udržely, ale jejich součástky byly stále propracovanější, funkčnější, přesnější a menší. Postupně se zmenšily natolik, že je bylo možné vtěsnat do miniaturního prostoru a tak v roce 1919 vznikly náramkové hodinky. Pro svou praktičnost si velmi rychle získaly mezi lidmi oblibu. Nastala éra malých hodinek a hodinky si našly místo nejen na ruce, ale i prstu či na krku.

Read More

Čas je stejně starý jako lidstvo

Čas není lidským vynálezem, existuje nezávisle na naší vůli, byl zde před vznikem lidstva a bude zde i po něm. Je tedy na místě spíše hovořit o potřebě měření času.

Ta na svět přišla s lidmi a nutností dát událostem, minulosti a budoucnosti posloupnost.

Pokud se tedy ponoříme hlouběji do historie lidstva, dozvídáme se o sledování času – pozorování oblohy, slunce a hvězd. Proč čas lidstvo tak zajímal? Čas byl, je a bude důležitou ekonomickou veličinou, protože jen jím je možné změřit efektivitu vynaloženého úsilí, čas zasetí a čas sklizně. Čas si tedy lidstvo nevymyslelo, ale muselo se ho naučit zachytit.

Milovníci hodinek se budou zřejmě zajímat o trochu současnější děj, který nabízí pohled na krásné časoměrné stroje a jejich krásný „obal“, který z nich dělá šperk a výkonného průvodce po 24hodinovém cyklu dne a noci. A nejen to, některé hodinky nabízejí doprovod celým ročním kalendářem a ty dokonalejší dokážou zachytit čas se všemi výjimkami různě dlouhých měsíců, cyklus přestupných roků a letopočet až do poloviny tohoto tisíciletí. A to všechno „pouze“ pomocí ozubených koleček.

Následuje malé zamyšlení o velkém hodinářském řemesle. Nejstarší hodinářská společnost má právě letos 259 let. Byla založena v roce 1755, stále funguje a nevypadá to, že by měla končit. Dalo by se proto říci, že tato firma je matkou všech ostatních hodinářských společností. Tradiční značky si udržují své pozice a jejich hodinky dosahují mimořádných kvalit. I v hodinářském průmyslu dochází ke specializaci. Například investice do vývoje vlastního strojku představuje kromě časové náročnosti také desítky milionů eur, a tak i renomované společnosti využívají služeb firem, které se specializují na výrobu strojků a nijak se tím netají.

Výroba hodinek

Existují společnosti specializované na výrobu ručiček, číselníků a dalších součástek, z nich největším uměním je zvládnutí výroby vlásku do setrvačníku. Dnes se tato velmi důležitá součástka určující přesnost chodu hodinek vyrábí z křemíku a paradoxně je tato technologie mnohem jednodušší. Samozřejmě ne na úkor kvality, spíše naopak. Náročnost výroby hodinek dokazuje i fakt, že jen na výrobu jednoho číselníku je třeba více než sto operací, takže hodinářská firma se raději spolehne na specialistu, často i ta, která se řadí mezi nejslavnější značky. A to stále ještě nemluvíme o vlastním strojku. Ten nejsložitější sestavují hodináři i několik měsíců ze součástek, jejichž výroba trvala také několik měsíců. Právě z tohoto důvodu se nejkomplikovanější hodinky vyrábějí v počtu několika kusů ročně, či dokonce jen v jediném exempláři. Cena takových hodinek může představovat miliony. Jejich pouzdro ze zlata či platiny rozhodujícím cenovým faktorem zdaleka není. Samozřejmě osazení pouzdra diamanty cenu a hodnotu hodinek zvyšuje podstatně. Ale ve světě existují i levné a kvalitní hodinky.

Read More