historické náramkové hodinky

Historie měření času

Měření času je pravděpodobně tak staré jako lidstvo samo. Lidé se odedávna snažili změřit a vyjádřit plynoucí čas pomocí pravidelně se opakujících jevů. Den a noc či roční období patřily k nejstarším způsobům měření času.

Nejstaršími hodinami jsou sluneční hodiny, které sloužily i jako kalendář. Mnohé jsou zahalené tajemstvími a opředené legendami pro jejich úctyhodné rozměry (Stonehenge na Britských ostrovech, Macchu Picchu v Andách a pod.)

Sluneční hodiny

Sluneční hodiny se poprvé objevily ve starém Egyptě kolem roku 3000 před naším letopočtem, v Číně zhruba o tisíciletí později. V podstatě se používají dodnes, i když většinou jako atrakce, jsou však velmi přesné. Sestávají z žerdi zapíchnuté do země, která při zdánlivém pohybu Slunce po obloze vrhá na zem stín, který je ukazatelem času. I když se délka stínu v různých ročních obdobích mění, tento důvtipný vynález si získal mezi lidmi oblibu a velmi rychle se rozšířil. I když se pomocí slunečních hodin nedal měřit čas v noci, lidé ho měřili podobným způsobem na základě stínu hvězdy, procházející po své noční dráze.

Svíčka

Pro měření času se v minulosti používala i svíčka. Při tomto způsobu však bylo nutné zajistit stejné rozměry svíček a knotů, aby se čas naměřený různými svíčkami navzájem příliš nelišil. Podstata měření času spočívala v zjišťování úbytku ohořelého vosku nebo parafínu, který vyjadřoval časové jednotky. Hoření však bylo ovlivňováno mnoha rušivými faktory, svíčka se proto na měření času používala poměrně zřídka, většinou v klášterech a kostelech.

Vodní hodiny

V Egyptě na měření času využili tíhovou energii vody a sestavili tzv. vodní hodiny. Používaly se například u soudu a při veřejných shromážděních, kde ukazovaly řečníkovi vymezený čas. Voda protékala soustavou nádob a měnící se výška její hladiny nebo pohybující se plovák ukazoval plynutí času. Když voda dokapala po měrku, řečník musel skončit. Největší rozvoj dosáhly vodní hodiny v Číně v 14. století. Byly poměrně přesné, vyžadovaly si však neustálou obsluhu.

Přesýpací hodinky

Přesýpací hodiny byly založeny na podobném principu jako vodní hodiny. Byly nenáročné na přepravu, takže je s oblibou používali námořníci a cestovatelé. Využívali tíhovou energii padajícího písku: písek sypající se přes zúžené místo naznačoval plynutí času a pokud byla nádoba označena značkami, daly se odečítat i menší časové úseky. Podobně jako vodní hodiny, i tyto vyžadovaly neustálou obsluhu.

Mechanické hodinky

Velkým pokrokem v měření času bylo sestrojení mechanických hodin. První mechanické hodiny se závažím a systémem ozubených koleček regulujících chod stroje byly zhotoveny pravděpodobně v 9. století n. l. Hodiny poháněla tíhová energie klesajícího závaží, které uvádělo do pohybu ozubené soukolí. Později vznikly kyvadlové hodiny. Podnět k jejich vzniku dal s největší pavděpodobností Galileo Galilei kolem roku 1600, když si všiml, že kývání rozličných kyvadel trvá stejně dlouho. Skutečné kyvadlové hodiny byly však zhotoveny až o 50 let později Holanďanem Christianem Huygens.

První mechanické hodiny byly věžové. Hodiny zpočátku pouze odbíjely, ručičky přibývaly postupně – nejprve hodinová, o 700 let později minutová. Vteřinová ručička přibyla na hodiny až kolem roku 1800. Věžové hodiny byly velké a důmyslné stroje, často s obdivuhodnou přesností, které měřily nejen čas v hodinách, ale ukazovaly i dny, týdny, měsíce. Vrcholem umění byly orloje, radniční a věžní hodiny s komplikovaným mechanismem, pohyblivými figurkami a bohatou výzdobou, které svědčily o technické a umělecké zdatnosti jejich tvůrců. Příkladem je orloj na Staroměstském náměstí v Praze, který obdivují turisté z celého světa.

Kapesní hodinky

Kolem roku 1510 norimberský hodinář Peter Henlein použil v hodinách namísto závaží pero a sestrojil první kapesní hodinky. O 25 let později je zdokonalil Jakub Zechem z Prahy, kterého výrobky znali lidé daleko za hranicemi vlasti. Tyto hodinky dostaly název „norimberské vejce“ a těšily se velkému zájmu až do konce 19. století.

K dalšímu zdokonalení mechanických hodin přispěly dva vynálezy slavného holandského fyzika a matematika Christiana Huygense, který sestrojil kyvadlové hodiny. Kyvadlové hodiny byly donedávna nejpřesnějšími mechanickými hodinami. Ostatní druhy hodin postupně zapadaly do zapomnění, rozvíjely se jen mechanické hodiny. Zručné ruce hodinářů sestrojovaly různé druhy mechanických hodin: věžové, nástěnné, stojící, krbové, kapesní. Hodiny se díky svému rozmanitému provedení a bohatému zdobení staly předmětem uměleckého přepychu.

Rozvoj hodinářství

Vrchol rozvoje dosáhlo hodinářství na přelomu 16. a 17. století. Koncem 17. Století začaly vznikat první manufaktury a začátkem 19. století první továrny na výrobu hodin a hodinek. V té době mistři hodináři pomalu ztrácely své výjimečné postavení.

Tovární výrobou hodin se proslavilo Švýcarsko, kde promyšlenou dělbou práce dosáhli nejen nižší ceny, ale i vysokou přesnost výrobků. Švýcarsko se postupně stalo hodinářskou velmocí, jeho výrobky zaplavily svět a staly se symbolem spolehlivosti. Hodinářskými velmocemi se postupně staly i USA a Rusko, které v roce 1974 vyrobilo přes 51 mil. Kusů hodin a hodinek. Masová produkce hodin se rozběhla i v Japonsku a Německu.

Slavné „norimberské vejce“ ustavičně podléhalo změnám a stále se zdokonalovalo. Charakteristický tvar si sice tyto hodiny udržely, ale jejich součástky byly stále propracovanější, funkčnější, přesnější a menší. Postupně se zmenšily natolik, že je bylo možné vtěsnat do miniaturního prostoru a tak v roce 1919 vznikly náramkové hodinky. Pro svou praktičnost si velmi rychle získaly mezi lidmi oblibu. Nastala éra malých hodinek a hodinky si našly místo nejen na ruce, ale i prstu či na krku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>